Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Vánoční  příběhy...

Ztracená hvězda

Hvězdy jsou zvědavé, to je všeobecně známo. Jejich úkolem je všechno bedlivě sledovat. To v nich po několika staletích samozřejmě probudí zvědavost. Co také mají dělat, když není nic jiného na práci? A právě zvědavost změnila osud jedné malinké a neposedné hvězdičky.
Byla tak maličká, že přes ostatní jen stěží dohlédla na to, co se dělo v Mléčné dráze. Snažila se ze své oběžné dráhy vyklonit co nejvíc – a tak se to stalo.

V úžase nad barevnými chvosty dvou komet, které se v hustém provozu jen tak tak nesrazily, zapomněla včas zatočit a vypadla ze své dráhy.
Ihned si ji přitáhlo velké a silné slunce, které posílalo své paprsky tisíce světelných let daleko. Hvězdička k němu letěla jako na nebeské skluzavce a cestou narážela do jiných hvězd, planet a meteorických rojů. Ještě že se jí podařilo včas uhnout před černou dírou! Nakonec se zastavila až na opačné straně Mléčné dráhy. Letěla tak rychle, že za ní zůstávala na nebi barevná zářivá stopa. Ta sice byla pěkná na pohled, ale hvězdičce působila nemalou starost.

Hvězdička totiž cestou ztrácela ze svého povrchu jednu vrstvu po druhé, až z ní zůstala jen směšná malá jiskřička, téměř bez síly a jasu. Právě v té chvíli se jí zmocnila přitažlivá síla jedné planety. Hvězdičku si začala přitahovat malá modrá planeta, žádný obr, ale zdálky vypadala docela hezky a žila na ní spousta zajímavých tvorů.
A tak se hvězdička, která už nebyla větší než grapefruit, dostala až na Zemi.

 

Houbařka

Dopad té hvězdičky zmírnil mechový polštář v lese. Spadla přímo pod vysokou jedli. Šlo kolem divoké prase. Funělo a hledalo v hlíně mezi kořínky něco k snědku. Narazilo na hvězdičku, a protože něco takového ještě nevidělo, zkusilo ji ochutnat. Hvězdy samozřejmě k jídlu nejsou. Divoké prase si o ni zlomilo zub a rozhořčeně ji zadníma nohama zahrabalo do hlíny a spadaných větviček.

Hvězdička nemohla dělat nic jiného než z posledních sil zářit, ale její slábnoucí světlo nedokázalo proniknout vrstvou kamínků a hlíny. A protože hvězda pod zemí žít nemůže, brzy ucítila, že se blíží její poslední hodinka.
Právě v tu chvíli šla kolem žena, která hledala houby. Nadzvedávala listí a větvičky dlouhou holí, až si všimla, že se v zemi cosi blýská, a jemně odhrnula hlínu, která hvězdičku dusila. A protože ta žena měla dobré srdce, hvězdička se jí v dlaních rozzářila.

„Ta je krásná,“ zvolala žena, „vezmu si ji domů. Bude svítit muži na cestu, až se bude vracet z práce, a dětem, až půjdou ze školy!“ Zapomněla, že šla hledat houby, radostně sevřela hvězdičku v rukou a spěchala domů. Doma ji postavila do okna.
Už se brzy šeřilo, a když se manžel vracel z práce, překvapila ho jasná zář v okně.
„Co tu tolik svítí?“ ptal se. Žena mu vyprávěla, co se jí v lese přihodilo.
„Určitě to bude nějaká vzácná věc,“ prohlásil manžel, „prodáme to a budeme bohatí.“
„To ne,“ bránila se žena. „dáme si ji před dům, aby všem svítila na cestu!“
Hvězdička se po těch slovech rozzářila jako nikdy předtím.

 

Matný lesk

Ale nakonec muž prosadil svou. Druhý den hvězdičku zabalil do hnědého papíru, omotal provázkem a odnesl do města. Vstoupil do nejluxusnějšího zlatnictví a dal si zavolat majitele. Položil balíček na pult, a když ho otevřel, hřejivé světlo hvězdičky naplnilo celý obchod. Perly a diamanty před ním bledly závistí.
Zlatník nadšeně vykřikl: „Rozřežu ten vzácný kámen na kusy. To bude šperků na prodej! Ten kus může mít cenu…“

Ale nestačil větu dokončit. Jeho slova připravila hvězdičku o všechny síly. Celá pohasla a nezmohla se na víc než na matný lesk.
„Co to má být? Vy si ze mne děláte legraci?“ rozkatil se zlatník. „Koukejte zmizet a ten krám si vezměte s sebou!“ Muž schlíple zabalil hvězdičku zpátky do papíru a zdrceně odešel. Byl Štědrý den a ulice byly plné lidí. Mužem lomcoval vztek. Na chodníku nějaké děti chystaly stánek s předměty na dobročinný vánoční prodej pro chudé.
S hvězdičkou v kapse udělal muž ještě několik kroků, ale pak se otočil na podpatku, jako by ho něco napadlo. Vrátil se ke stánku a znechuceně hodil na stánek hvězdičku ve zmuchlaném papíře.
„Vezměte si to. Třeba to taky prodáte.“
A jak to dořekl, už byl pryč.

 

Překvapení

Děti zvědavě rozbalily papír. Pod rukama jim oslnivě zazářila hvězdička. Zlatavé pulzující světlo jako by hřálo přímo u srdce. Malinká hvězdička, která chtěla pro něco žít a zářit, se dětem zalíbila.
„Ta je krásná!“ zašeptaly s údivem.
„Tu prodat nesmíme,“ řekl jeden chlapec.
„Dáme ji doprostřed komety, co visí nad vchodem do kostela,“ napadlo světlovlasou holčičku s červenou šálou.
„Správně. Bude dnes svítit na cestu všem, kdo půjdou na půlnoční,“ prohlásil třetí.
Nechali stánek stánkem a rozběhli se ke kostelu. A tak hvězdička, která se ztratila, našla o Štědrém večeru smysl života.
Byla tak šťastná, že se o půlnoci před kostelem rozjasnilo jako ve dne. 

 

příběh je z knihy: Vánoční příběhy pro potěchu duše
Ferrero
nakladatelství PORTÁL, 2003
138 stran, brožovaná
Cena:
99,- Kč

 

 

Kdysi dávno svolala zvířata sněm ...

Liška se zeptala veverky: „Co pro tebe znamenají Vánoce?“
Veverka odpověděla: „Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukrovím, které mám tak ráda.“
Liška se připojila se svou představou: „Pro mne samozřejmě nesmí chybět voňavá pečená husička. Bez pečínky by to opravdové Vánoce nebyly.“
Do řeči se jim vložil medvěd: „Vánočka! O Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku!“
Slyšet se dala také straka: „Podle mne jsou o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit.“
Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: „Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve!“
A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: „Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl?“
Vůl se zastyděl, sklopil velkou hlavu a zabučel: „A vědí to vůbec lidé?“

 

Vánoční příběhy spatřily světlo světa, když si křesťané začali vyprávět o narození Ježíše Krista. Už v Lukášově evangeliu stojí, že betlémští pastýři pověděli, co jim bylo zvěstováno, a „všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.“ (Lk 2, 18) Příběhy slouží právě k tomu, aby se z nich lidé něco dozvěděli.

Vánoční příběhy oslavují Ježíška v jesličkách, nádheru velkého zázraku a snaží se oslovit všechny, kdo ze svého srdce nevypudili dětskou vzpomínku na neuvěřitelnou zvěst o narození, které lidem změnilo život.

I vánoční příběhy shromážděné v této knížce by měly darovat dětem a těm, kdo jimi v nitru zůstali, radost a tajemství, obklopující největší a nejdůležitější událost dějin – narození Ježíše Krista. Příběhy nepotřebují vysvětlení. Mnohé si zaslouží jen chvíli tichého zamyšlení a úcty k tajemství, které zakusil a cítí každý posluchač.

 

příběh je z knihy: Vánoční příběhy pro potěchu duše
Ferrero
nakladatelství PORTÁL, 2003
138 stran, brožovaná
Cena:
99,- Kč

 

 

Vánoční blázen

POHÁDKA

V jedné zemi na Východě žil před dvěma tisíci lety mladý blázen. Jako každý blázen snil i on o tom, že se jednou stane moudrým.

Miloval hvězdy. Nikdy jej neunavilo pozorovat je a při tom žasnout nad nekonečností nebe. A tak se stalo, že jedné noci neobjevili novou hvězdu jen králové Kašpar, Melichar a Baltazar, ale i tento blázen.

"Ta nová hvězda je jasnější než ostatní", myslel si. "To bude královská hvězda - narodil se nový vladař! Chci mu nabídnout své služby. Vždyť jestliže je to král, bude určitě potřebovat také nějakého blázna. Vydám se na cestu a budu jej hledat. Hvězda mě povede."

Dlouho přemýšlel, co by novému králi mohl přinést darem. Avšak kromě své bláznovské kapuce, zvonkohry a jedné květiny neměl nic, co by mu mohl darovat.

A tak se z domova vydal na cestu - bláznovskou kapuci na hlavě, zvonkohru v jedné a květinu ve druhé ruce.

První noc jej hvězda přivedla do chudé chaloupky. Tam nalezl dítě, které bylo chromé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji bláznovskou kapuci. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě si bláznovskou kapuci nasadilo na hlavu a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

Druhou noc jej hvězda zavedla do krásného paláce. Tam nalezl dítě, které bylo slepé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji zvonkohru. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě zvonkohru nadšeně rozeznělo a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

Třetí noc jej hvězda zavedla do zámku. Tam nalezl dítě, které bylo hluché. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji květinu. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě si květinu s úžasem prohlíželo a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

"Teď už mi nezůstalo nic, co bych mohl králi darovat. Bude asi lepší, když se vrátím", pomyslel si blázen. Avšak když vzhlédl k obloze, hvězda stála na jednom místě a smála se na něj jasněji než kdykoli předtím. A v tom uviděl cestu k nějaké stáji uprostřed polí.

Před stájí potkal tři krále a zástup pastýřů. I oni hledali nového krále. Ten ležel v jeslích - malé, bezbranné, chudé dítě. Maria, která zrovna chtěla na slámu prostřít čisté plínky, se bezradně rozhlížela a hledala pomoc. Nevěděla, kam by dítě položila. Josef právě krmil osla a všichni ostatní měli plné ruce darů. Tři králové přinášeli zlato, kadilo a myrhu, pastýři pak vlnu, mléko a chléb.

Jen blázen zde stál s prázdnýma rukama. Maria, plná důvěry, položila tedy dítě do jeho náruče. Tak našel Krále, kterému chtěl v budoucnu sloužit. A také věděl, že svoji bláznovskou kapuci, zvonkohru i květinu rozdal dětem, aby měl místo pro Dítě, které mu nyní se svým úsměvem darovalo moudrost, po níž toužil.

 Oblíbené vanilkové rohlíčky

VANILKOVÉ ROHLÍČKY

ingredience:

  • 15 dkg hladké mouky
  • 10 dkg tuku
  • 3 dkg cukru
  • 5 dkg oříšků
  • 1 žloutek
  • citrónová kůra

postup:
z těsta tvarujeme rohlíčky,
upečené obalujeme ve směsi cukru - vanilkový a práškový cukr

Vánoční zvyky

Lití olova

Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhaví kousek olova až k bodu tání. Připraví se nádoba s vodou, kovový lavor nebo pod. a tekoucí olovo se do ní opatrně, ale naráz vlije. Vznikne tak odlitek velmi abstraktních tvarů. Přítomní se pak snaží rozpoznat, čemu (komu) je odlitek podobný. Podle tvaru se pak usuzuje, co koho čeká. Olovo má nízký bod tání a jde to snadno.


Krájení jablka

Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko, ale kolmo na osu, napříč. Obě poloviny se všem ukáží a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako pěti, nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát. Vybírejte zdravé, velké jablko. A nezapomeňte - od štědrovečerní večeře se nevstává!


Pouštění lodiček

Připraví se lavor s vodou a staré vánoční svíčky (viz dále). Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jeho skořápek se nakapaným voskem upevní vždy po jednom úlomku vánoční svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život. Jiné vysvětlení zaslala paní Hana Bělecká. Každý si udělá svou lodičku a pokud se lodička drží při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok držet doma. Jestliže lodička pluje ke středu nádoby, vydá se do světa.
Vánoční svíčky jsou občas ještě vidět v drogeriích, nebo ve stáncích. Jsou asi 6 mm tlusté, šroubovicové, různé barvy. Používaly se a místy se ještě používají na vánoční stromeček. Poezie vánoc je s těmito svíčičkami úplně jiná, než s dnes běžnými elektrickými. Pozor, jsou ale nebezpečné, nebezpečí požáru je poměrně značné, zvláště pohybují-li se v blízkosti stromku děti bez dozoru. Je také třeba svíčky vhodně umístit, aby nemohly zapálit větev nad sebou. Svíčky se na stromek upevňují pérovou svorkou na větve. Na této svorce je malý držák svíčky a pod ním kroužek na odkapávající vosk.


Půst

Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko.
Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda.


Stíny

Když se rozsvítí, dívají se všichni po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře.


Střevíc

Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou.


Šupiny

Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz.


Pečení vizovického pečiva

vánoční svícny, ozdoby na stromek, drobné dárky pro přátele, různé figurky


U Štědrovečerní večeře

- chystá se o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta
- pod talíř se sková zlatý penízek
- šupinky z kapra pro štěstí, a aby se nás držely penízky
- od slavnostní večeře se nesmí vstát, ani kdyby někdo bušil na dveře, protože ten, kdo vstane, do roka zemře

 

Pár vánočních obrázků

00050123

100

santa

Santa1.gif (11973 bytes)

sa 95

SantaElves.gif (22779 bytes)

Santa16.gif (20835 bytes)

30

37311

1hol

200338141322

s1

an2

an1

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář