Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Toho tučného písma, co se mi objevilo u Láska (nejen) na jednu noc a dále, si nevšímejte nějak se mi to tu zbláznilo =D a netušim proč se mi tu nezobrazí obrázky :o( dřív to fungovalo

"Muchlování" v kině

   Zní to bláznivě, ale do Richarda jsem se zamilovala na první pohled. Ačkoli jsem o něm nic nevěděla, moje srdce mi říkalo, že on je ten pravý. Poprvé jsem ho potkala zkraje července. Ten večer jsem neměla co dělat, tak jsem vyrazila do kina. Ríša tam byl na brigádě coby pokladní a trhač lístků. Tehdy, když se naše pohledy poprvé setkaly, jsem měla pocit, že snad omdlím. Na film jsem se vůbec nemohla soustředit. Stala se ze mě zažraná filmová fanynka. Chodila jsem do kina skoro denně. Vždycky mi utrhl lístek, usmál se, probodl mě upřeným pohledem a já tála samým blahem a štěstím. V sále jsem sedávala sama a přemýšlela, jak se s ním seznámit. Jednoho dne jsem se konečně rozhoupala, že se ho pokusím oslovit.

    Když skončil film, zůstala jsem sedět v sále jako poslední. Schovala jsem se na záchodech a čekala, až všichni odejdou. Pak jsem vyšla do haly a rozhlížela se, kdy půjde domů. Čekala jsem asi dvacet minut, ale pořád nešel. Rozhodla jsem se, že půjdu, jenže! Prosklené dveře z kina nešly otevřít, bylo zamčeno. Lomcovala jsem s nimi, ale marně. Už už jsem začínala panikařit, když v tom mě někdo zezadu pohladil po zádech. Hrozně jsem se lekla a prudce se otočila. Stál tam on. Propaloval mě těma svýma hnědýma očima, tmavé dlouhé vlasy měl stažené do culíku a pobaveně se usmíval. Nadechla jsem se a chtěla začít vysvětlovat, že se nemůžu dostat ven, ale přiložil mi prst na ústa, a řekl: ,,Já jsem Richard. Promiň, že jsem tě tady zamkl, ale od první chvíle se mi děsně líbíš a já nevěděl, jak jinak tě oslovit. Vždycky mi někde zmizíš..." Zírala jsem na něj jako na zjevení. ,,Ty se mi taky líbíš od první chvíle," vydechla jsem.

    Na nic lepšího jsem se v tu chvíli fakt nezmohla... On mě naoplátku popadl a vášnivě políbil, až se mi podlomila kolena. Když jsme se od sebe po nekonečné době odlepili, vzal mě za ruku a zavedl do potemnělého sálu. Posadil mě do jednoho z křesel a kamsi zmizel.Vzrušeně jsem oddychovala. Vrátil se s lahví vína a se dvěma skleničkami. Sedl si do vedlejšího křesla, nalil nám, povídali jsme si a tu a tam se políbili. Připadala jsem si jako v sedmém nebi. Dlouze jsem se na něj podívala a políbila ho. Začala jsem svým jazýčkem zkoumat jeho ústa. Vyšel mi vstříc, takže jsme brzy rozehráli vášnivou hru. Za chvíli už jsem měla tričko dole. Opatrně si přisedl na má kolena a začal mi líbat krk, postupoval něžně dolů až k prsům, jemně mi jazýčkem dráždil bradavky, sál je a rukou zajel až k mým kalhotkám. Potom zamířil k pupíku, jemně kolem něj kroužil a rukou mi zatím nenápadně rozevřel stehna od sebe. Pak jazykem zamířil přímo na můj klitoris. Málem jsem se rozplynula blahem. Cítila jsem, že už se blížím k orgasmu, a pošeptala mu, ať do mě vnikne. Neváhal ani vteřinu. Za chvíli už jsem křičela na celé kino. Bylo nádherné milovat se s ním na tak neobvyklém místě, kde jsou běžně mraky lidí. Ríša se mezitím posadil do vedlejšího křesla, natáhl se ke mně a líbal mě na šíji, krku a prsou. Pomalu, ale jistě jsem pociťovala novou vlnu vzrušení. Tentokrát jsem mu chtěla ukázat, co dokážu já.

1

     Vstala jsem, klekla si před něj a olízla mu špičku penisu. Líbala jsem ho na těch nejintimnějších místech a za chvíli už jsem cítila, že dlouho nevydrží:-). Vytáhla jsem ho do stoje, on mě přitiskl ke stěně, trochu mě přizdvihl a vnikl do mě. Lepší sex jsem si snad ani nemohla představit. Bylo to nádherné. Ještě asi dvě hodiny jsme seděli ve tmě, pak jsme zamkli a ruku v ruce vyrazili do ulic. Vyprovodil mě domů a rozloučili jsme se polibkem. Od té doby spolu chodíme a je nám fajn. Milování v kině jsme si zopakovali několikrát, ale teď už se spolu díváme i na filmy:-).

Plážové milování

Se sestřenkou a kámoškami Verčou a Danielou vyrážíme každoročně o prázdninách na dámskou jízdu. Na léto, kdy jsem oslavila osmnácté narozeniny, jsme si zaplatily dovolenou ve Španělsku. Všechny čtyři jsme se sešly na letišti v Praze a vesele se bavily vymýšlením prázdninových dobrodružství, která na nás v následujících dnech čekají. Já nahlas vyslovila přání prožít prázdninovou lásku se vším všudy, s princem svých snů...

1
V letadle jsme hýřily dobrou náladou, a tak jsem si nejdřív vůbec nevšimla, že vedle mě přes uličku sedí Martin! Kluk, se kterým jsem se dřív hodně bavila, ale během roku a půl naše kamarádství vyšumělo. Nikdy mě to ale nepřestalo mrzet a často jsem na něj myslela, protože jsem do něj byla zamilovaná. Když jsem si Martina konečně všimla, pozdravila jsem ho a on se mě udiveně ptal, kam mířím. Nakonec jsme zjistili, že cestujeme do stejného letoviska, a ještě líp, že bydlíme ve stejném hotelu. Celou cestu jsme si povídali a já ho už v letadle seznámila s holkama. Trochu je mrzelo, že s sebou Martin nemá aspoň tři kámoše, bohužel na dovču letěl s rodiči a třináctiletou ségrou. Po příjezdu do hotelu jsme si vybalily a s Martinem jsme se dohodli, že spolu půjdeme na pláž.

Ubytování bylo senzační. U hotelu bazén, všude palmy a na pláž jen pár metrů, zkrátka prázdninový ráj! Z terasy bylo dokonce vidět na moře. Naházely jsme s holkama věci do skříní, oblékly sexy bikiny a hurá na pláž. Martin už tam byl i s rodinkou, tak jsme se s osuškami nastěhovaly přímo k nim. Kecali jsme o všem možném, chytali bronz a smáli se - jednoduše pravá letní pohodka. Pak mě Martin nečekaně pozval, ať s ním jdu do moře na nafukovací lehátko. Já svoje nechala v hotelu, tak jsme plavali oba dva na tom jeho, dál a dál od břehu. Přitom jsme si vyprávěli zážitky z doby, kdy jsme se nevídali, a já zjistila, že už nechodí se svojí holkou. Prý je mu bez ní líp. Dost mi to vrtalo hlavou. Měla jsem takovou malou naději, že by se mezi námi mohlo něco přihodit:-). Najednou mě napadlo, že je teď ta pravá příležitost říct mu, co k němu cítím. Jenže jak? Něco jsem plácala a jen tak mezi řečí jsem do věty zamotala, že ho mám ráda. Zvedla jsem k němu hlavu a čekala, jak zareaguje. "Ale vždyť já tě mám taky rád," usmál se, žertovně na mě cákl vodu a plavali jsme zpátky ke břehu. Mlčeli jsme. Šplouchání vody rušil jen vzdálený křik a výskání lidí na pláži. Po chvilce se mě náhodou dotkl pod vodou a já ucítila stejný záchvěv, jako když jsem ho před lety poznala. Motýlci v břiše, pocit závratě...

Zdálo se, že si ničeho nevšiml. Dopluli jsme až ke břehu, vytáhli lehátko a plácli sebou na osušku. Chvíli jsme se ještě opalovali a dohodli se, že se večer sejdeme na party u hotelového bazénu, která se tam konala každé úterý a pátek. Těšila jsem se na večer jako nikdy. Navlékla jsem na sebe bílé kraťásky, růžové tílko a růžové žabky. Ještě učesat, namalovat, pošplíchat se parfémem, nádech a... jde se! Martin čekal u baru. Měl na sobě džíny a bílé tričko, které mu kontrastovalo s opálením. Prohlédl si mě od hlavy až k patě, usmál se a pozval mě na mojito s ledem. Když začala hrát místní poprocková kapela, s holkama jsme to tam pěkně roztančily.

Při jednom z ploužáků pro mě Martin přišel a v objetí jsme protančili tři písničky. "Nepůjdeme se projít na pláž? Táta říkal, že je v noci vidět maják," řekl mi tiše. Joo, super, budu s ním sama, radovala jsem se v duchu a přikývla. Nenápadně jsme se vytratili z tanečního parketu a zamířili na osamělou pláž. Sedli jsme si na břehu a pozorovali otáčející se maják. Připadalo mi to jako v romantickém filmu. Pak jsme se šli projít. O kousek dál visela síť na plážový volejbal. Nechali jsme si pod ní boty, abychom je pak ve tmě dobře našli, a šli se brouzdat do vody. Byla pořád krásně prohřátá. Za celou tu dobu, co jsme se procházeli po pláži, Martin neudělal nic, co by naznačovalo, že ke mně cítí něco víc než ke kámošce. Začala jsem se s tím smiřovat, ač mě v krku tížil knedlík a na srdci těžký balvan. "A co nového?" zeptala jsem se trapně, když jsme se vrátili pro boty. Nevěděla jsem, co jiného říct. "Budeš se mě pořád na něco jen ptát?" zašeptal a vzal mou ruku do své. Cítila jsem, jak mi bije srdce. "Ještě nic nechápeš?" zadíval se mi dlouze do očí a pak mě jemně políbil. "Myslíš to vážně?" zeptala jsem se ho, když se trochu odtáhl. "Myslím. Vždycky jsem věděl, že tě budu jednou smět políbit." To mi dodalo odvahy. Začala jsem ho líbat vášnivěji. Chytl mě za zadeček a já cítila tep na každém kousku jeho těla. Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem slyšela jeho dech, jeho srdce, a hlavně jsem mu v očích viděla to, co jsem v tu chvíli chtěla i já…

Položil mě do písku přímo pod volejbalovou síť a divoce mě líbal. Tak, jak jsem to snad ještě nezažila. Pak ze mě stáhl tílko i kraťasy. Oba jsme už měli na sobě jen plavky, ale i těch jsme se velmi rychle vzájemně zbavili. Když se mi tázavě podíval do očí, přesně jsem věděla, co chce říct. Kývla jsem. Znovu mě políbil a postupoval stále níž a níž, až si po chvíli s mým nejcitlivějším místem na těle pohrával jeho jazýček. Slastí jsem ani nedýchala. Líbání a laskání nebralo konce a já už to nemohla vydržet. Po krásné předehře do mě konečně něžně vnikl. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Po nádherném milování následovalo stejně krásné mazlení při svitu hvězd a měsíce, šumění vln... Do hotelu jsme se vraceli v těsném objetí. Naše milování bylo pro oba první, ale rozhodně ne poslední společné…

Prázdninový poklad

Prázdniny byly v plném proudu, s kámoškama jsme v hospůdce popíjely džus a kecaly. "Je strašně krásnej!" prohodila jsem. Můj pohled směřoval ke klukovi u vedlejšího stolku. Vyzařovalo z něco něco magického. "Je zajímavej," ohodnotila ho Agnes. "Sympatickej," dodala Zuzka. Měl prostě kouzlo. "Kočky, je deset, pohněte, jinak vám to ujede a půjdete na stopa!" poznamenala jsem. Naposledy moje oko padlo na krasavce, o kterém jsem věděla jen to, že se jmenuje Kryštof a je tu na brigádě. Když holky nastoupily do autobusu, zamířila jsem k domovu. "Počkej, Vendulko," ozvalo se. Otočila jsem se a ohromeně pozdravila: "Ahoj Kryštofe." Odkud zná mé jméno?! "Řekl jsem si, že by bylo fajn hodit řeč. Nechci promarnit další den." "Jak to myslíš?" zajímalo mě. S úsměvem se dal do vysvětlování: "Kluci z práce o tobě mluvili jako o pokladu. A to si nemůžu nechat ujít!" Snažila jsem se ho setřít... "A co když nejsi můj typ? Třeba si potrpím na starší pány!" Laškovně zamrkal: "Myslíš, že nevidím, jak na mě zíráš? Ale to nic, ty mě taky zajímáš." Měl vyřídilku. Zapovídali jsme se a skončili v hospůdce.

Když jsem konečně dorazila domů, napsala jsem Agnes zprávu: ZAMILOVALA JSEM SE. ZITRA SE STAVIM A POREFERUJU! Před usnutím jsem měla plnou hlavu Kryštofa. Ráno jsem letěla za Agnes... "No, a před domem se zeptal, jestli mi může dát pusu. Vlastně to byl polibek, úžasnej, sladkej!" chrlila jsem ze sebe celá rozzářená. Pak jsem ale zesmutněla. "Má dvě chybičky: není odtud, takže po brigádě odfrčí a teď celé dny tvrdne v práci!" Přesto jsem se nemohla dočkat večerní schůzky! Naše první rande bylo perfektní stejně jako všechna následující. Snažili jsme se využít každé volné chvilky, kdy můžeme být spolu. Chodili jsme k rybníku, na třešně, jezdili na kolech, objímali se... Jednou jsme se procházeli po lesních pěšinách. Najednou se zatáhlo a z nebe začaly padat obří dešťové kapky. Běželi jsme se schovat do seníku. Ve voňavém seně mezi námi přeskočila erotická jiskra:-). Kryštof mi svlékl tričko, líbal mě a hladil po celém těle. Vyhrnul mi sukni a s otázkou v očích se na mě zadíval. Nemusela jsem nic říkat. Že se s ním chci milovat, musel poznat z reakcí mého roztouženého těla. Bylo to s ním nádherné!

1


Po dvou šťastně prožitých týdnech přišel Kryštof na schůzku jako vyměněný. Chvíli jsem ho jen tak pozorovala. To, co jsem se dozvěděla, mě srazilo do kolen. "Zítra odjíždím," zněl ortel. Měl přece odjet až za měsíc! "Naši měli jet na dovolenou s mojí tetou, ale ta si zlomila nohu. Musím jet místo ní. Promiň, dozvěděl jsem se to před hodinou!" Vypadal nešťastně. Nechtěla jsem dát najevo, jak mě to zlomilo. Chlácholila jsem ho: "Nedá se nic dělat. Po prázdninových láskách vždycky zbydou jen vzpomínky." Tvářil se zasmušile. "Nechci se s tebou rozloučit takhle!" Potlačovala jsem slzy. Poprvé v životě mě bolela duše. Šli jsme do zahradní restaurace. Celou dobu jsme se drželi za ruce a povídali si o plánech do budoucna, o životě... Doprovodil mě domů, ale nemohli jsme se od sebe odtrhnout. Stáli jsme tam spolu, ještě když svítalo a lidi kolem mířili do práce. Rozloučili jsme se až v půl šesté! "Jakmile skončím v práci, ještě přijdu, lásko," slíbil, dal mi pusu a odcházel. Celý den jsem byla nesvá. Plánovala jsem, jak se romanticky rozloučíme... Večer zazvonil zvonek. Kryštof! Vyletěla jsem z křesla a spěchala otevřít. Měl smutný pohled. "Je mi to líto, za deset minut musím být na náměstí, jedeme rovnou do Chorvatska." Všechno se ve mně sevřelo. Nevěděla jsem, co říct, bylo mi do breku z toho, že ho možná už nikdy neuvidím. Poslední objetí a vášnivý polibek. "Napíšu ti, slibuju," pošeptal mi. Po tváři mi tekla slza, které si Kryštof všiml a setřel ji palcem. "Bylo to s tebou fakt krásný, nezapomenu na tebe," řekl a jeho sevření povolilo. Pomalu pouštěl mou ruku. Oba jsme se zhluboka nadechli, abychom to loučení ustáli. "Dávej tam na sebe pozor, a... ahoj." Naposledy jsem se mu zadívala do očí, zavřela dveře a za nimi se sesypala k zemi. Slzy mi tekly proudem. Nebyla jsem schopná mu ani zamávat z okna. Opravdu jsem se do toho kluka nadoraz zamilovala!

Uplynul měsíc, a stále žádný slíbený dopis, sebemenší zpráva. Jednoho teplého večera jsem seděla s kámoškou v baru. Přisedl si k nám Miloš, Kryštofův kolega z brigády. Poradil mi, ať mu napíšu jako první. Nedalo mi to a sesmolila jsem pohled. Když mi po dvou týdnech přišla odpověď, byla jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Ale cítila jsem zklamání z toho, jak psal neosobně a věcně. I když jsem sama sebe přesvědčovala o tom, že to byl jen letní flirt, nešlo se s tím jen tak vyrovnat. Večer v baru jsem se snažila utopit vzpomínky na Kryštofa ve skleničce vína. "Ahoj lásko. Nemůžu dýchat, nemůžu mluvit, nemůžu existovat. Prostě na tebe nemůžu zapomenout! Miluju tě," ozvalo se zčistajasna nade mnou. Žeby halucinace? Zvedla jsem hlavu. Moje láska se mi vrátila! Nezmohla jsem se na jediné slovo. "Vendulko, haló, jsem tady, a jenom pro tebe!" Vylítla jsem, pověsila se mu na krk a konečně mu mohla říct: "Taky tě miluju!" Celý večer jsme se procházeli. Naše prázdninová láska přežila konec léta a doufám, že přežije už úplně všechno:-).


Paříž - město lásky
Potřebuješ rozproudit krev v žilách? Pohodlně se usaď a přenes se fantazijním mostem do romantické Francie. Žhavý románek se právě rozbíhá...


Jemný větřík si pohrává se spadanými listy kolem Seiny, panuje naprostá pohoda posledního dne školního výletu. Teda pro všechny mimo mě. "Tomáš si tě moc nevšímá...," prohodí Andy trošku soucitně, ale i škodolibě. Nemám jí na to co říct, protože vím, že má pravdu a taky je mi jasné, že Tomáš se Andree vždycky líbil. Zapnu si do uší hudbu a odebírám se do svého světa fantazie. Před očima se mi objeví vysokej kluk s nádhernýma hnědýma očima, kterého miluju už tak dlouho. Znovu se brouzdáme ve vlažné vodě a já opět cítím to vzrušení z jeho blízkosti při prvním polibku… Z přemýšlení mě vytrhne telefon. Paráda, přišla mi zprávička. Jméno odesílatele mi způsobí divoké bušení srdce. Rozhlížím se, abych našla Tomáška a zjistila, co to má znamenat. Na chvíli se setkáme očima, až mě zamrazí v zádech. Je to ten pohled, který jsem vídala o prázdninách a který mi od září už nepatří.
1

"Co je to s nama? Necekal bych, ze to budu psat ja tobe, ale je to tak. CHYBIS MI!" Znovu se mi vybaví ty nejkrásnější dva měsíce mého života. Trávili jsme spolu každý den. Vždycky jsem se na něj tolik těšila a vydrželi jsme si povídat hodiny. Od září se všechno vrátilo do starých kolejí, já byla jen praštěná holka a on školní idol... Dlouho přemýšlím nad odpovědí, přesto se na nic nezmůžu, takže napíšu jen: "Ty mne taky." Co se vlastně pokazilo? Z čista jasna o mě ztratil zájem. Možná tomu přikládám zbytečně velký význam. Nemůžu se kvůli němu trápit věčně, a tak si vypnu mobil a věnuji svou pozornost spolužákům, díky kterým postupně ztrácím špatnou náladu. Poslední čtyři hodiny volna a pak odjezd domů. Nemůžu tomu uvěřit! Nestalo se nic z toho, co jsem si představovala. Na procházky po Paříži už nemám náladu. Rozvalím se na trávník pod Eiffelovkou a užívám si tu chvíli samoty. Mí drazí spolužáci se rozprchli do všech stran. Sotva si lehnu na mikinu a zavřu oči, ucítím tu známou nervozitu. Pro jistotu oči otevřu, ale už bych ani nemusela. Vím, kdo právě teď sedí vedle mě.

"Ahojky," prohodím nervózně. Netušila jsem, že ze mě jeho přítomnost udělá tu malou holčičku, která se stydí. "Ahoj. Celou dobu se mi vyhýbáš. Teď jsem ti narušil stroprocentní úspěšnost, co?" "Tomáši…," vzdychnu zoufale. Sedíme mlčky vedle sebe. Asi oba přemýšlíme o tom, co se stalo, i o tom, co bude dál.

"Asi bych ti měl něco vysvětlit." Na tuhle větu jsem čekala věčnost. A teď mi tuhne krev v žilách, srdce mám jak ve svěrací kazajce. Bojím se každého slova a zároveň hltám každé písmenko. "Promiň. Zachoval jsem se děsně. Vím, že jsem ti ublížil. Ale nemohl jsem jinak. Bál jsem se reakce okolí." Slzám už se ani nebráním. Musí jít ven... "Za tu dobu mi aspoň došlo, že tě miluju. Pořád jsem na tebe myslel." Brečím dál, jako bych tohle vůbec neslyšela. A pak mi to dojde - celá rozklepaná mu koukám do očí a snažím se z nich vyčíst, jestli nelže. V tu chvíli se, po té nekonečné době, políbíme.

Procházíme se ruku v ruce městem módy a lásky. Najednou mi těch pár hodin, které zbývají do odjezdu, připadají zoufale málo. Dojdeme k opuštěné budově. Stačí jeden pohled a jsme rozhodnutí. Jdeme dovnitř. Tohle obyčejně nezajímavý místo mi dnes připadá maximálně romantické. Beze slov se začneme něžně líbat a mně pomalu dochází, co se to tu děje. Líbání nabírá na intenzitě, až se mi z toho zatmívá před očima. Jeho polibky jsou vášnivé, nic takového jsem ještě nezažila. To, jak si pohrává s mým jazýčkem, mě šíleně vzrušuje. Při pohledu na jeho vzrušením přivřené oči a chvějící se víčka ztrácím ostych. Nevím, kde se ve mně bere odvaha, ale během chvilky svlékám tričko jemu i sobě. Tomáš se zarazí a kouká na mě. Začínám se stydět... je to jasné, nelíbím se mu... Najednou mě k sobě prudce přitiskne a zeptá se: "Vážně to chceš?" Místo odpovědi jen odhodlaně kývnu, a tak pokračujeme v líbání. Jen s tím rozdílem, že teď se líbáme na docela jiných místech. Přejíždí jazykem od mých kalhot, přes pupík, až k podprsence. Ta je, než se naděju, dole a Tomáš mi něžně hladí prsa. Vzrušením málem ani nedýchám. Zatímco pokrývám jeho krk polibky, sundává mi kalhoty i kalhotky. Jeho polibky se přesouvají čím dál níž, až dojde k mým nejtajnějším místům. Začně mě dráždit jazykem a pomalu do mě vsune prsty. To už sténám vzrušením, takže neváhá, svlékne si džíny a jemně do mě vnikne. Naše ze začátku něžné milování nabírá na vášnivosti, zatínám mu nehty do zad a křičím rozkoší. Po nádherném vyvrcholení si ještě chvíli ležíme v náručí a šeptáme si, jak je krásný být zase spolu.

Rychle se oblékneme a přemýšlíme, co dál. Popravdě, nejsme schopni moc reálně myslet, ale nakonec zvítězí poslední pařížská kávička a croissant. Potom už nám nezbývá nic jiného, než pelášit zpátky k autobusu. K Louvru, kde máme sraz, dorazíme s propletenými prstíky a já se cítím jako ta nejšťastnější holka v celé Francii. Splnilo se mi to, co jsem si nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech:-).

Láska (nejen) na jednu noc

Dohodly jsme se s kámoškou Klárou, že si protáhneme těla a vyrazíme na výlet na kolech. Cíl? Vesnička, kde bydlí Klářina babička. Svítilo slunce a bylo šílené horko, takže když jsme po dlouhé cestě konečně došlapaly až do vesnice, plácla jsem sebou na nejbližší lavičku. Klára šla zatím pozdravit babičku. Zavřela jsem oči a odpočívala. Najednou se nade mnou ozvalo: "Ahoj!" Lekla jsem se, otevřela oči a zírala na cizího, ale úžasně krásnýho kluka! "Já jsem Martin, a ty?" pokračoval s úsměvem. "Simona," vzmohla jsem se konečně na odpověď. Posadil se vedle mě. "Ty jsi odtud?" Zavrtěla jsem hlavou. "To bohužel ne, ale líbilo by se mi tady. Ty tu bydlíš?" "No jasně," přikývl. Zapovídali jsme se. Martin byl jenom o dva roky starší než já, bylo mu čerstvých osmnáct. Zrovna jsem si říkala, jak se mi s ním krásně povídá, když k nám přišla nějaká holka, pověsila se mu na krk a zakňourala mu do ucha: "Martínku, miláčku, pojď už, ještě jsi mi něco slíbil..." Martin se zvedl, řekl mi "tak ahoj", popadl ji za ruku a odcházeli. Smutně jsem mu zamávala a doufala, že ho ještě někdy uvidím.


 
1

Za chvíli přišla Klára, že už můžeme jet zpátky. Celou cestu jsem jí vyprávěla o Martinovi. "Simčo, kašli na něj. Martin má holku a jde mu jen o to jedno, znám ho. Nic si s ním nezačínej," varovala mě. Radši jsem jí ani neříkala, že jsem se do Martina na první pohled zamilovala. Je prostě úžasný, má nádhernou postavu, krásné modré oči a hnědé vlasy... Nemohla jsem ho dostat z hlavy. I když jsem věděla, že má holku, šla jsem spát s myšlenkami na něj... Druhý den mi volala Klára, jestli bych s ní nejela znovu k babičce. Zajásala jsem radostí, že se mi brzy splní moje přání Martina zase vidět. Když jsme dorazily do vesnice, jely jsme se nejdřív podívat k rybníku. Sedly jsme si do trávy a povídaly si. Vtom - koho nevidím! Martina a jeho holku. Předstírala jsem, že si nutně potřebuju vzít něco z batohu, který ležel u našich kol. Martin ke mně přišel a s neodolatelným úsměvěm se zeptal: "Ahojky Simčo, co ty tady?" Chvilku jsme si povídali a on mi pak podal papírek se svým telefonním číslem. "Zavolej mi, prosím," řekl a upřeně se mi zahleděl do očí. Jakmile jsme s Klárou dorazily zpátky domů, vymačkala jsem těch devět číslic. "Prosím," ozval se. "Ahojky, to jsem já, Simona... Co děláš? Tys chtěl se mnou mluvit?" Měl radost, že volám: "Ahoj Simonko, víš, já jsem se tě chtěl zeptat, jestli... No, jestli bys nechtěla zítra přijet, ale jenom ty sama?" Byla jsem bez sebe radostí, že mě chce Martin vidět. Samozřejmě jsem souhlasila a večer nemohla ani usnout, jak moc jsem se těšila.

Ráno jsem se ohákla do nejlepších hadříků, co jsem doma našla, a vyrazila. Čekal na mě u zastávky. "Ahoj, tak jaká byla cesta?" Zatímco mi něco povídal, přemýšlela jsem, proč tráví čas se mnou, a ne se svou holkou. Nedávalo mi to smysl. Že by Klára přece jenom měla pravdu a šlo mu jen o to jedno? Kolo jsem si nechala u něj doma a šli jsme se projít. Zakecali jsme se tak moc, že jsme si uvědomili letící čas, až když se začalo stmívat. Martin mi navrhl, že můžu přespat u něj. Souhlasila jsem, i když jsme se znali jen tři dny. Zavolala jsem našim, že přespím u Kláry. Byla už pomalu noc, hvězdy i měsíc nám svítily na cestu a Martin mě zničehonic chytil za ruku. Upřel na mě svoje kouzelný modrý oči a políbil mě. Byla jsem šťastná, nemohla jsem tomu uvěřit! Přišli jsme k němu domů. Dívali jsme se ještě chvilku na televizi. Pak mi dal pusu na tvář a pronesl: "Dobrou noc, princezno." Pusu jsem mu vrátila, ale ne na tvář... přímo na rty. A nebyla to jenom pusa, byl to velký polibek:-). Začali jsme se líbat a hladit, lehl si na mě, pomalounku mě svlékal a hladil. Přitom přejížděl svými rty po mém těle. Bylo to něco nádherného! Když už jsme byli oba nazí, začali jsme se milovat...

Ráno po probuzení na mě dolehly výčitky svědomí. "Ach jo, spali jsme spolu - jak se to mohlo stát? Byl to asi velký omyl!" opakovala jsem si sama pro sebe. "Miluju tě," řekl najednou Martin. "Cože?! Vždyť máš holku...," koukala jsem na něj nechápavě. "Nemám, už s ní nechodím. Chci tebe. Nevím, jak se to stalo, ale miluju tě." Celý den jsem si v hlavě přehrávala naše milování. Fakt mě miluje? Jak mám věřit, že nelže? Že mu nešlo jenom o to, aby se se mnou vyspal? Zavolala jsem Kláře a všechno jí vyklopila. Radila mi, abych se na něj vykašlala. "Jak už jsem ti říkala, nejde mu o nic jiného než... Pochybuju, že tě miluje." Chtě něchtě jsem jí musela dát za pravdu. Uběhl měsíc a Martin se neozýval. Až jednou odpoledne, když jsem byla s Klárou na nákupech, jsem ho potkala. Dělal, jako by mě neznal! Se slzami v očích jsem sklopila hlavu a šla dál. Najednou mě někdo chytil za ruku. Byl to ON. Podíval se mi do očí a zničehonic mě políbil. Jako tu noc, když nad námi svítily hvězdy...

Odstrčila jsem ho a supěla: "Co to děláš? Tobě nestačí, že jsi dostal, co jsi chtěl? Nemusíš mi lhát do očí, že ke mně něco cítíš, vím, že to není pravda! Nech mě laskavě jít. Čau!" Ke konci už jsem skoro křičela. Mlčky mě pozoroval, pak se otočil a odešel. Když jsem přišla domů, myslela jsem, že snad hraju v romantickém filmu. Můj pokoj byl celý posetý růžemi. Na posteli ležel vzkaz: Promiň, Simi, Martin tě opravdu miluje. S růžemi jsem mu pomohla já:-). Nevím, jak jsi to dokázala, ale je do tebe bezhlavě zamilovanej. Dej mu šanci! Klára. Dojetím jsem začala brečet. Pak jsem zavolala Martinovi. Usmířili jsme se, vše si vysvětlili a pořád se moc milujeme. Láska holt překoná všechno:-).
 

Náhoda, nebo ne?


Další hádku s Michalem už asi nevydržím! Snad posté od něj odcházím, hřbetem ruky si utírám zaslzené a příšerně rozmazané oči. Jeho neustálé žárlivé scény a výčitky jsou už na mě moc. Tvrdí, že mě miluje, a přitom se ke mně chová hrozně! A to náš vztah ze začátku vypadal tak romanticky... Krásné vzpomínky ve mně vyvolají další vlnu pláče, takže na mě asi musí být opravdu příjemný pohled. Nevím, čím to je, ale dnes jsem mimo ještě víc než obvykle. Právě procházím kolem autobusové zastávky plné lidí a jako na potvoru tam stojí i Dan, můj bejvalej kluk a velká láska, se svou novou, neskutečně krásnou holkou. Ona si mě nijak zvlášť nevšímá, asi ani neví, kdo vlastně jsem - s Danem jsme se totiž rozešli dávno předtím, než se ti dva poznali. Dan si mě však zkoumavě prohlíží a jemně mi kývne na pozdrav. "Tebe jsem teda zrovna potkat nemusela, vypadám jak podmořská příšera," říkám si v duchu a pokračuju dál domů.

1

V obýváku sedí jen taťka a kouká na televizi. Taky dobře, aspoň budu mít klid na přemýšlení. Zavřu se v pokoji, který mám společný se svojí mladší ségrou, dál pláču a dumám, kde se stala chyba. Asi po půl hodině, kdy se v potocích slz a nešťastných myšlenek začínám pomalu utápět, mě z mého rozjímání vytrhne zvonek a vzápětí taky taťkův hlas: "Markét, máš tady návštěvu, nějaký kluk!" Okamžitě mě napadne, že je to Míša, který se asi jde omluvit, ani se na sebe radši nepodívám do zrcadla a už beru schody dolů po dvou. Natěšeně doběhnu k brance, kde na mě k mému překvapení nečeká Michal, ale Dan. "Tak Maky, umyj si obličej, obleč bundu a jdeme na procházku. V takovým stavu nebudeš sama!" Je to zvláštní, ale poslechnu ho bez námitky. Za chvíli se už spolu procházíme podél poničené hradební zdi nad městem a brouzdáme čerstvě spadaným listím. Uvědomuju si, že mám poprvé za dnešní den radost z toho, jaké je krásné babí léto, příroda voní podzimem a zapadající sluníčko ještě pořád trošku hřeje. A vůbec - je mi s Danem moc dobře. Vlastně skoro nemluvíme, stačí nám jen, že jsme spolu. Dan se na nic nevyptává a ani já necítím potřebu se mu svěřovat se svými problémy. Nechci teď myslet na Michala... Naštěstí mě Dan dobře zná a ví, že vyptávání by bylo zbytečné. Pomalu si začínám uvědomovat, že Michal vlastně vůbec není kluk pro mě a až na ty hezké začátky na něj nemám z poslední doby jedinou pěknou vzpomínku. A taky mi dochází, že i po tak dlouhé době pro mě Dan pořád hodně znamená...

Brzy se začne stmívat a my dojdeme na místo, na kterém jsme spolu kdysi trávili hodně času a odkud je báječný výhled na okolní krajinu. Posadíme se na jeho bundu a mlčky pozorujeme západ slunce. Najednou se na mě Dan podívá a nemůžu uvěřit, že ho skutečně slyším říkat: "Markét, já si prostě nemůžu pomoct. Pořád jsi moje malá princezna a vždycky jí budeš!" Nakloní se ke mně a slíbne mi dvě malé slzy, které mi stékají po tváři. Nevím, kde se to ve mně bere, ale najednou ho sama od sebe políbím přímo na rty. Po tomhle jsme oba evidentně toužili hodně dlouho. Líbáme se dobrých deset minut a pak mě Dan položí do trávy. Navzájem se dotýkáme po celém těle a naše polibky jsou čím dál vášnivější. Zajedu mu oběma rukama pod triko a něžně ho nehty škrábu po ramenech a prsou. To ho rozpálí, takže mi opatrně sundá triko a polibky z mého obličeje přesune na krk a odtud na prsa, která jemně líbá a hladí. Uvědomuju si, o kolik jsou jeho dotyky něžnější oproti Michalovým. Nikdy mezi námi nebylo takové napětí, protože ačkoliv jsme spolu byli rok a půl, doopravdy jsme se nemilovali. Dan pokračuje v něžném laskání a hlazení mých prsou, pak postupuje směrem dolů a zastaví se až u džín. Pamatuju si, jak ho vždycky fascinovalo moje bříško a jak si stejně jako teď dokázal hrát dlouhé minuty s mým pupíkem.

Tentokrát chci ale víc. "Prosím," zašeptám tiše a zároveň se opřu o lokty, abych mu pomohla džíny líp sundat. Chvíli se na mě nesmírně vážně dívá a pak začne zápasit s knoflíkem. Za okamžik už se k sobě tiskneme bez jediného kousku oblečení. Dan pomalu přesouvá své polibky od pupíku níž a níž, a i když to pro mě není poprvé, ještě nikdy jsem se u toho tak neuvolnila a neprožívala to tak silně. Mám pocit, že už víc nesnesu, vykřiknu a prohnu se v zádech jako luk. Dan ale očividně nikam nepospíchá. Po chvíli se vydá svým jazykem po mém těle na cestu zpátky, až se jeho rty dotknou mých a splynou v dlouhý polibek. Mazlíme se, šeptáme si neskutečně krásné věci a já začínám na oplátku pomalu objevovat jeho tělo. Hladím ho tak intimně jako nikdy předtím, a dochází mi, jak nádherné může vlastně milování být.

Když jsme zpátky u sebe, naše těla nenasytně toužící jedno po druhém, podívá se mi Dan do očí a zhluboka se nadechne: "A co ochrana? Žádnou nemám." Pomalu přikývnu. "Beru prášky." Políbí mě na čelo a já se pevně chytím jeho ramen. Milování s Danem je nádherné, to nejnádhernější, co jsem kdy zažila. Vnímám každé jeho zachvění, každičký pohyb tak intenzivně, jako by už nešlo o moje smysly, ale o nějaký mimogalaktický trip. Cítím, že horké vlny, které mi procházejí celým tělem, už dlouho neudržím pod kontrolou. Zavřu oči a slast, která někde hluboko ve mně právě exploduje, se nedá slovy popsat. V tu samou chvíli slyším zasténat Dana, svaly na pažích se mu napnou a mě kromě dalšího návalu vzrušení zaplaví pocit nekonečného štěstí.


Živý sen!

Po dvouhodinové relaxaci ve vaně zaslechnu zvonek. Okamžitě se mi začne honit hlavou, kdo by to mohl být v tuhle pozdní hodinu. Má spolubydlící Kamila určitě ne, je na služební cestě v Karlových Varech. Obleču se, váhavě jdu otevřít dveře a najednou spatřím Milana. Snědý klučina s modrými kukadly, širokým úsměvem a božskou postavou, o kterém tajně po večerech sním a při každém pohledu na něj se mi rozbuší srdce, je bohužel Kamilin přítel. "Ahoj," prohodím nejistě, skoro udiveně. "Co tu vyvádíš? Jestli jdeš za Kamčou, tak ta tu není. Odjela přece na víkend pryč a..., " nestačím doříct větu. "Za ní ne, přijel jsem za tebou." Málem se mi podlomí kolena, když vtom mi do dlaně vtiskne lízátko. "Lízátko?" ptám se udiveně. "Jo, lízátko, protože už nevím, co by mi mohlo připadat tak sladký, jako jsi ty." Žasnu! Není náhodou opilý nebo tak něco?

1

Usměju se. Na nic jiného se totiž v té chvíli nezmůžu. "No já totiž..." "Nechtěla by ses se mnou místo toho udiveného koktání raději projet? Koupil jsem si nový auto, a tak bych tě moc rád někam svezl." Projet? Neuvěřitelné, najednou ucítím po celém těle horko. Že by si konečně všiml těch mých signálů, které vysílám pokaždé, když ho vidím? Moje nervozita a rozpačitost v jeho přítomnosti se totiž nedají přehlédnout. Neváhám ani minutu a jeho nápad přijímám. Malinko ještě zapochybuji, když nastupuji do auta - vzpomenu si na Kamilu. Necítím se provinile, uvědomuji si, že jsem byla svědkem mnoha jejich neshod, ale především - Kamila si moc ráda užívá. Možná proto se v posledních týdnech choval tak zvláštně. "Copak? Prosím, nastupte, sladká slečinko." Zaslechnu povzbudivý hlas, když mi džentlmensky otevře dveře a opět nasadí úsměv. Musím uznat, že stále ještě cítím napětí, ale když Milan spatří můj trochu ustaraný výraz, přejede mi toužebně rukou po noze, pak mi pevně stiskne ruku a políbí ji. "Leni, dlouho jsem na to čekal a rozmýšlel se. Víš, já totiž..." V mých očích mohl spatřit, jak moc se mi líbí být s ním, aniž bych musela říkat jediné slůvko. A já zas chtěla, aby mi nic nemusel vysvětlovat. Při jízdě vnímám vítr, který mi cuchá vlasy a zároveň hladí. "Ukážu ti nádherné místo. Je odtamtud vidět celá Praha, ano?"

Když dorazíme na to skvělé místo, posadíme se do trávy a já si užívám jeho přítomnosti a nádhery, která se rozléhá kolem nás. Začínám si na něm všímat každičkého detailu. Pustím hudbu a vyzvu ho, aby si se mnou zatančil. Neodmítne, naopak přitulí se. Vnímám jeho silné paže. Stále pevněji mě drží u sebe, jako by se bál, že každou chvíli uteču. Při našich ladných pohybech mu začnu olizovat a kousat ouško. Cítím jeho vzrušený dech. Vím, že neodolá, a tak pokračuji a svádím ho. Nevydrží to. Prudce mě zvedne, uchopí za zadeček a posadí na kapotu auta. "Budeš provokovat?" přitulí se. "Budu," odpovím. Mám pocit, že se v mém těle nachází atomová bomba, která okamžitě musí ven. Nevydržím. "Miluj se se mnou!" špitnu a už se nechávám od Milana laskat. Vezme mě do náručí a položí zpět do trávy. Svou rukou mi přejíždí po nohách a nezapomíná se věnovat dalším částem mého těla. Začne u mých úst, svým jazykem mi olizuje rty a všemožně si s nimi hraje. Najednou ucítím jeho ruce na svých prsou, jak mi je něžňounce hladí a líbá. Při tom mazlení si ani nestačíme všimnout, že už na sobě kromě spodního prádla skoro nic nemáme. Ale to pro nás není žádnou překážkou a já pocítím obrovskou slast a vzrušení, když si začne hrát s mou bohyní. V tu chvíli jsem tak divoká, že sama sebe překvapuji tím, co všechno dokážu, přestože jindy jsem dost plachá. Jemu se to líbí, a tak pokračujeme. Když Milan pochopí, že už to nevydržím a přeji si s ním splynout v jedno, podívá se na mě a políbí mě na čelo. Krásně do mě vnikne a v té bolesti, nádheře, radosti a vzrušení, že mám vedle sebe člověka, po kterém jsem tak dlouho toužila, spatřím miliardy hvězd, které jsou svědky našeho letního milování. Ještě chvíli se mazlíme a šeptáme si slůvka, která nás hřejí u srdíčka. Dívám se, jak usíná, a položím si hlavu na jeho hruď, abych mohla taky usnout a užít si ten okamžik. Chci si dál vychutnávat zakázané ovoce a tím je on. Jenže mě něco vyruší. Z ničeho nic zaslechnu strašný zvuk… Zvonek! Ano, někdo zvoní u dveří! Proboha, já jsem usnula se svými představami v koupelně! To snad ne! Rychle přes sebe hodím župan a běžím otevřít dveře. "Kdo to může být v takovou dobu?" ptám se sama sebe. Milan! Stojí tu přede mnou a já jsem zvědavá, co se bude dít dál…


a něco podobného...možná hezčího? Jen čtěte dál...


Popelka na plese

...No to snad ne!!! Klid, holka, soustřeď se, nedívej se tam a působ bezstarostně. Aaach jo, proč mi to jen dělá??? Je to přece jasný, nemůžu nikomu říct, že se mi líbí největší idol všech holek na naší škole. Pořád má kolem sebe houf obdivovatelek a docela vražedně si to užívá! A já?
Já tu sedím sama na mimochodem tvrdý židli, srkám víno a lituju se!

* * * * *

Lucka mi zmizela s Petrem a já se tu klidně můžu nudou ukousat k smrti. Že jsem na ten pitomej ples vůbec lezla, zůstala jsem tu sama, pozoruju svou lásku, jak o mně ani neví, a ještě mě tlačí ty pitomý šaty. Ohlídnu se a spatřím Lucku, jak se s Péťou plouží na pomalý písně linoucí se z repráků. Závidím jim. Najednou se ve mně začne probouzet rostoucí vlna melancholie. Začíná mi být jasný, že Lukáše nemůžu nikdy získat.
Ty slečny jsou poněkud jiné než já, blonďaté vlásky plné loken, sladká růžová líčka a tak přehnaně dokonalý make-up.


 


1


"Proč zrovna já?!" pronesu naštvaně sama k sobě, ovšem zrovna ve chvíli, kdy utichne hudba. "Protože ti to dneska tak sluší." ??? Lukáš? Ne, to nebylo na mě, určitě ne. "Víš, už tě tu pozoruju delší dobu. Myslím, že se asi moc nebavíš, co?" řekne a jakoby nic si přisedne, zatímco já musím právě teď vypadat jako červeně natřené prkno. Můj křečovitý výraz Lukáše asi děsí. "Jsi O.K.? Vypadáš... zvláštně," stvrzuje mé nejhorší obavy. Bože, soustřeď se, holka, máš příležitost! "Já jsem O.K., jen... no... ehm... to vedro!" Cože, vedro?
Co to kecám! Není tu vedro ani omylem, jen mě polejvá pot a teď se ještě k tomu fakt stydím. "Vedro? Tak pojď ven, můžem si dát kolečko okolo domu," špitne pobaveně. Šla bych klidně na kraj světa, ale než stačím souhlasit, přihrne se k němu nějaká blonďatá pipina, chytne ho za kravatu a odtáhne až na parket (ne že by se nějak zvlášť bránil), kde se oba začnou vlnit. NÉÉÉÉ!!!
Je pryč, ani se neohlédl! Jak jsem si mohla myslet, že bych ho zajímala. Jdu si pro další víno a musím vypadat fakt děsně! Sedím tu sama, v ruce sklenku, v druhé kabelku, sundané boty a hodně zdrcený výraz v obličeji! Jdu domů, mám toho dost.

* * * * *


Trochu se motám, Lucku už ani nehledám a je mi z toho všeho do pláče! Když sestupuji po dlouhých schodech, ozve se za mnou tiché "ss"! "Co je? Vetřelče!" vysoukám ze sebe ušišlaně. "Vezmu tě domů." Lukáš! Bože, tak v tomhle stavu mě vidět nemusel. Ale já nemůžu takhle domů, přece mě maminka nemůže vidět opilou. "Vezmi mě k sobě, Lukáši." Jéje, to víno nějak dodává odvahu. Je teprve půl desátý večer a my se chystáme k němu. Mají nádherný domeček a já po cestě trochu vystřízlivím, a tím pádem mě opustí i odvaha. "Pojď dál, princezno," otevře mi galantně dveře. Bohužel zakopnu, nějak se mi zamotají nohy a dost hlučně vpadnu dovnitř. Bože, to je trapas. Ohleduplně mě překročí, posbírá mé věci a lehce, jako bych byla pírko, mě vezme do náruče. Vynáší mě po schodech do patra. Pořád tomu nevěřím! Já u Lukáše doma? Položí mě na gauč a někam zmizí. Jen ležím, nevím, co mám dělat, nehýbu se a přemýšlím, co bude dál. Mám pocit, že opilost už víc předstírám než skutečně cítím. Jsem tak nervozní!


* * * * *


Vedle v místnosti se rozsvítí světlo. Leknu se a prudce sebou škubnu. Ve vteřině mi hlavou proběhne scénka na téma nejtrapnější setkání s jeho rodiči. Je to ale Lukáš.
Stojí ve dveřích do kuchyně se sklenicí vody, opřený o futro, a pozoruje mě. Slyším šumění aspirinu, nebo čeho, jak se pomalu rozpouští ve vodě. Má na sobě košili, povolenou kravatu, kalhoty a je neuvěřitelně sexy. Popojde blíž, sedne si na zem vedle gauče a jen se na mě dívá. Nevím kam s očima a hrozně se stydím. Aspirin došumí a já se vděčně vrhám po sklenici, jen abych na chvíli unikla jeho pohledu. "Díky," zamumlám. Vztáhne ruku a pohladí mě po vlasech. "Neboj Kamilko," zašeptá tak jemně, jako by mi ušima prolétl vánek. Ten kluk mi snad čte myšlenky. Zvedne se a přisedne si těsně ke mně. Nepřestává mi koukat do očí a hladit mě po vlasech. Připadám si jak princezna v té nejkrásnější pohádce. Zavřu oči.
Jeho rty se náhle dotknou mých, jen letmo, jako motýlí křídla ve větru.

* * * * *

Je tak něžný! Líbáme se a já cítím, jak ve mně roste touha. I jeho polibky jsou čím dál vášnivější. Jeho ruce bloudí po celém mém těle, lehce kloužou přes satén a já cítím, jak mi pomalu vyhrnuje šaty. Jeho doteky na mé holé kůži mi způsobují neuvěřitelnou slast. Stáhne mi ramínka šatů a posype celý můj dekolt a krk lehoučkými polibky, až mi naskočí husí kůže. Chci víc, ještě víc. Bojuji s jeho kravatou, ale mé ruce svázané vášní jsou spíš s to ho zadusit. Vzdávám to a oddávám se jen jeho laskání. Objevuje každičký kousek mého těla s takovou pečlivostí a tak pomalu, že mám pocit, že se z toho zblázním. Najednou zjišťuju, že mám na sobě jen tanga, zatímco on je celý oblečený. S vděčností si na vteřinu vzpomenu na mamku, která mi v poslední chvíli rozmluvila otřesné stahovací kalhotky. Lukášovy prsty si teď pohrávají s růžovou krajkou a nedočkavě se sunou pod ni. Pak mě najednou přestane líbat a vstane. Stoupne si nade mě a prohlíží si mé tělo s takovou touhou v očích, že mě malinko znervózňuje!

* * * * *

Sundá si kravatu a pak udělá něco, co mi vyrazí dech. Přiváže mi obě ruce za hlavou k opěradlu gauče. Znovu mě upřeně pozoruje, přejíždí očima každičký centimetr mého těla, až to nevydržím. "Pojď ke mně, prosím," zaškemrám. Usměje se a začne si rozepínat košili. Očima hltám jeho vypracované tělo. Skloní se ke mně a začne mě znovu líbat. Doteky jeho rtů, nesmírně dráždivé a spalující, cítím všude a nemůžu dělat nic, než si je vychutnávat. Blíží se k mému bříšku a ještě o něco níž, níž, níž, když najednou...
"Kamčo, vstávej. Haló, chceš zmrznout?!" ??? Kde to jsem? Schody? Ples? Proboha, usnula jsem vedle horního sálu. Takže jen sen?
To je přesně má smůla. Proč mě jen ten idiot musel vzbudit, bylo mi tak krásně. Zase nemám nic, jen je mi krutá zima a... "Vezmu tě domů." Lukáš??? A nezačínal takhle můj sen? Hmm. "Vezmi mě k sobě, Lukáši."












 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bááááááááájo

(Kačenka, 28. 6. 2008 10:41)

teda tolik romantiky najednou :-) Také bych to chtela zažít

krasa

(Dalila, 1. 7. 2007 18:16)

já prostě nemam slov ! vyrazily mi ty příběhy až dech byly taaáák dokonalý krásný neuvěřitelný prostě total krasny

náádhera:)

(Nikolka, 7. 2. 2007 20:19)

fakt nádherný příběhy...:)

vodni koupel

(dasa, 10. 1. 2007 15:10)

jednou sem se topila ve sklenici h2o.